LELKY POKŘTĚNY

Číslo 03/09

xantypa / Archiv / Ročník 2009 / Číslo 03/09

Co s článkem:

| v rockovém klubu vagon |

Ve své nové knížce Lelky z kabelky čtenáře učím, jak si oblíbit milionáře, jak se kultivovaně procházet, jak přivítat ufony, jak přijít k vyznamenání, jak se pozná zločinec, vysvětluju, jak se nestát miss, jak zdegenerovat, jak si pořídit dítě na klíček, jak je to s erotikou a popisuju, jak jsem málem přišel k trůnu, jak jsem si zazpíval s panem prezidentem a jak jsem si zažebral na Karlově mostě. Víc neprozradím. Snad jen to, že je podobně jako předešlé díly ilustroval přední český kreslíř Vladimír Renčín.

„Ještě za totáče mi kdosi namluvil, že kdo napíše sedm knih, může jezdit tvořit na zámek Dobříš. Můj profesor češtiny, básník Ivan Slavík, tam byl dokonce dva měsíce v kuse a liboval si, že tam měl k dispozici erární papír a obědy v závodce. A protože se mi to zdálo jako dobrý nápad, tím spíš, že jsem bydlel deset kilometrů odtamtud, rozhodl jsem se napsat sedm knih, což se mi právě Lelky z kabelky podařilo. Jenomže mezitím ze zámku Dobříš spisovatele vyhnali a vrátili ho Colloredo-Mansefdům, takže kdybych tam chtěl pobývat, musel bych každý den platit vstupné, a to by mi lezlo do peněz, takže teď vlastně nevím, proč jsem těch sedm knížek napsal...“ Takhle jsem odpověděl při včerejším natáčení televizní literární revue Třistatřicettři (poběží 14. února ve 22 hodin na ČT2) na otázku, proč jsem začal psát knížky. Na další otázku, jak stihnu psát do časopisu a ještě knížky, jsem odpověděl: „Vy asi nevíte, že jsem se narodil ve znamení Kozoroha a my, Kozorozi, jsme velmi pracovití, což bývá výhoda pro zaměstnavatele, ale nevýhoda pro partnera. Mé bývalé dvě manželky a moje současná partnerka by mohly vyprávět. A přitom my, Kozorozi, za to nemůžeme. Jako se chce prostatikovi pořád na záchod , tak nám, Kozorohům, se chce pořád psát, psát a psát. Navíc každý chytrý šéf ocení, když má jeho podřízený širší záběr, protože to současně zvyšuje portfolio redakce.“
A proč vlastně lelky? „Líbí se mi hrát si se slovíčky. Přečtu si třeba zprávu, že jsme prohráli životně důležitý zápas s Rumunskem a snažím se to ze všech stran domýšlet. Nebo si vemte, kolik Čechů považuje chytání lelků za svoji nejoblíbenější životní činnost. Tak to rozvedu. Z rozvodů mám, jak už jsem říkal, bohaté zkušenosti.“

Vašek Vašák, Jan Lukeš, Pavel Taussig a František Veselý

Autor: Milan Linhart

Ke každému křtu patří kmotrové. Já jsem oslovil čtyři kamarády. Každý z nich reprezentoval něco, co mám rád. Boris Hybner legraci. Jan Lukeš literaturu. Pavel Taussig film, ke kterému nacházím na stará kolena vztah, poněvadž píšu poslední dobou i filmovou muziku (například loni k americkému celovečernímu filmu Goreality). A konečně František Veselý fotbal a Slavii. Boris Hybner bohužel nedorazil, protože měl na AMU přijímačky, na které musel jako vedoucí oddělení osobně dohlížet a nepodařilo se mu od nich odběhnout.

Vašek Vašák zpívá a máchá rukama

Autor: Kamil Valcoller

Předešlých šest knížek jsem pokřtil tradičně. Sedmý křest jsem se rozhodl pojmout jinak. Jelikož jsem se živil dvacet let jako muzikant, napadlo mě, že tentokrát zazpívám. Nahrál jsem si doma nástroj po nástroji směs rockových hitů od Deep Purple, Pink Floyd a dalších. Zpíval jsem je kdysi jako začátečník, tak jsem si řekl, proč bych je nemohl předvést i jako konečník.
A na závěr už jsem jen poděkoval všem, bez nichž by kniha nemohla vzniknout: nakladatelství Eminent, kreslíři Vladimíru Renčínovi, své rodině a blízkým, kteří jsou mi nevyčerpatelnou studinící inspirace a paní Dietlové, že mě umožňuje už osm let psát do Xantypy fejetony a hezké články, což mě ohromně uspokojuje a těší.

Polévání šampaňským

Autor: Milan Linhart

A pak už došlo na vlastní křest. Protože jsme ale uprostřed finanční krize a vyhazovat knížky zapatlané od šampáňa je barbarství, rozhodl jsem se, že nepolejeme ani knihu, ani bachor, ani čepec, dokonce ani sléz, ale polejeme mě. A tak se i stalo :-)

Kolegové Dan Zewdie, Ludvík Procházka a Marta Bečková