Seznamka evokuje seznámení – jakožto příslib naděje pro osamělé duše. V reálu však existuje celý zástup důvodů, proč muži i ženy, staří i mladí, tlustí i tencí, hezcí i oškliví, chytří i hloupí, vtipálkové i nudní patroni – zabloudí na seznamku. Co hledají? Rozptýlení. Povyražení. Posluchače pro své myšlenky. Kamarády pro chvilky nudy. Zábavu. Inspiraci. Sex. Možnost svobodně se vyjádřit. A také naději najít toho pravého. Najít lásku. Naději pro osamělou duši.
TO NEJLEPŠÍ NA ZAČÁTEK
Marika, 26 let
Říká se – to nejlepší nakonec. Proč s tím ale nevyrukovat hned na začátek! Kdo jste vyzkoušeli seznamku, určitě jste našli stovku pochybných existencí, negramotů a bláznů. Ale dost možná, že jste měli štěstí a našli lásku. Žijeme v jedenadvacátém století, kdy už nikdo nepřemítá nad tím, kdo loví a kdo se nechá lapit. Marika není rozená lovkyně. Je příliš jemná a citlivá. A hodná. Navíc hezká a chytrá. Kombinace jako z jiného století. Snad proto byla tak dlouho sama. Její vizáž ji předurčovala, aby se stala obětí. Její jemnocit měl ale za následek, že se lásky bála. A chytrost jí nedovolila nechat se zblbnout a zahnat do kouta. Raději zůstávala nezraněná a opuštěná. „Což o to, od září do června se to dalo zvládnout. Na univerzitě i na privátu se kolem mě točilo tolik přátel a zábavy, že jsem si samoty ani nestačila všimnout. Jenže pak přišlo léto a prázdniny,“ líčí Marika, jak se rok co rok cítila jako šprtka, která se těší na září a na školu. Ale poslední léto na univerzitě si řekla – dost. „Já, odpůrce vyumělkovaných vztahů a krátkých lásek ‚na léto‘, horkých a sladkých jako červená knihovna, jsem koukla na seznamku. Jenom koukla. Jedním okem. A zahlídla jsem Jindru. Vypadal dobře už tím jedním okem. A z profilu navíc i chytře. Hledala jsem, kde je zakopaný pes, ale žádného jsem nevyčmuchala. O rok starší středoškolák z Ostravy. Měl rád Twin Peaks a jazz. A nesnášel Mela Gibsona,“ zasní se Marika. Tři dny pak obcházela počítač a tu a tam jen tak mimochodem mrkla na net, jestli se jí Jindřich jenom nezdál. Nezdál. Byl tam. „Horečnatě jsem přemýšlela, co podniknout. Co asi. Nezbylo mi než se zaregistrovat,“ vzpomíná Marika na nesmělé začátky. „Ale na první větu, kterou jsem doslova rodila všemi buňkami v těle, si dnes při nejlepší vůli nevzpomenu. Asi mi ji z mysli odplavila ta obří úleva, když mi Jindra odpověděl. No, patrně to nebyla žádná velká chytristika.“ směje se Marika. Překonala obavy a souhlasila s prvním skutečným setkáním na půli cesty. Čekal ji u reklamní plochy na náměstí se zmrzlinou v ruce a vypadal jako kluk z plakátu. Postupně se ujistila, že umí nejenom psát, ale také mluvit. A když ji odlákal do parku za křoví k fontáně pod záminkou, aby si umyl ruce ulepené od zmrzliny, a skutečně si je umyl… a nic víc, konečně vyloučila variantu, že je úchyl.
S Jindřichem před časem oslavila druhé výročí. Přestože je dělí devadesát kilometrů a dodnes se vídají jenom o víkendech, jejich lásku jim může leckdo závidět. „Alespoň jsme neměli šanci nic uspěchat,“ uznává Marika. Když ale zavzpomíná na první společné víkendy, připouští, že to byl očistec. Sotva si na sebe trochu zvykli, už je rozdělil další dlouhý týden, a v pátek jako by začínali zase od nuly. „Ale ustáli jsme to a stovku víkendů už máme za sebou. A je to lepší a lepší. Až se tu a tam nachytám, že si samým nadšením jen tak bezděky pohvizduji SVATEBNÍ POCHOD. Naštěstí falešně,“ uculuje se. „A když se Jindra diví, co to zase pištím, svedu to na Celine Dion.“ Co dodat. Tfuj, tfuj, tfuj!
Čím to, že mladí, hezcí, chytří lidé nemají štěstí v běžném životě a na internetu ho najdou? A je to vůbec reálné štěstí? Má takový vztah šanci?
Odpovídá psycholog PhDr. Jaroslav Valenta:
„Seznamování se, to je cesta do neznáma. A neznámo nese vždy riziko. Přinejmenším zklamání. Vyhnout se mu ale nelze. V adolescenci, a zejména pak v rané dospělosti řeší jedinec vývojový úkol hledáním jemu vyhovující intimity a nalezením lásky. Pro svoji povahovou křehkost se patrně Marika řešení tohoto věku přiměřenému životního úkolu vyhýbala. Její menší schopnost riskovat snížil až internet absencí přímé fyzické blízkosti při navazování kontaktu. A rovněž možností kdykoliv kontakt ukončit.
Že se Marika s Jindrou již tolikrát setkali, svědčí nejen o jejich zamilovanosti, ale také o tom, že jejich vzájemná očekávání jsou naplňována. Přinejmenším si otestovali to na začátku důležité, a sice míru tělesné přitažlivosti. Míru, nakolik si scházejí a vyhovují, však může zkreslovat jejich „vídání se jen o víkendech“. Jejich touhu výrazně zesiluje nemožnost vidět se, kdykoliv se jim zachce, a efekt „těšení se na sebe“ se stupňuje. Jistěže, měli štěstí, padli si do oka, ale jak si vyhovují životním stylem, upřednostňováním hodnot, jak reagují v konfliktu a po něm, jaké návyky si odnášejí z původních rodin a jak moc dokáží být tolerantní, to si těžko mohli otestovat. Směrodatnějším pro prověření zmíněného, jež rozhoduje o perspektivitě vztahu, je zkusit si spolu na čas žít dennodenně. Pradědečci a prababičky s tím po tzv. zásnubách měli vcelku dobrou zkušenost. A z našeho pohledu je to věrohodnější ověřování povahy a jiných vztahových kvalit a představ o životě a fungování rodiny než dnešní internet.“
MŮŽEŠ KRESLIT, MŮŽEŠ PSÁT, ALE…
Klára, 31 let
Klára pracuje jako redaktorka. Živí se myšlením a psaním. To je její život. „Asi jsem se narodila na špatném místě. Ve špatné době. Anebo na špatné planetě. Jak jinak si mám sakra vysvětlit, že jsem na ulici ještě nepotkala chlapa z masa a kostí, který by měl mozek a který by mě chtěl?“ vzdychá teatrálně Klára. „Už vím, narodila jsem se ve špatném těle!“ rozhodí ruce a pleskne se přes obličej, naznačujíc, kde je chyba. Klára není modelka. Klára má mozek. Po něm ale muži na ulici právě nekoukají. Své trápení vyřešila s grácií. Tam, kde ji muži nevidí, protože nemůžou. Protože jim to nedovolí. Na seznamce. Klára je okouzlí svou inteligencí, svým šarmem, otevřeností a smyslem pro humor, ale dál je nepustí. „Píšeme si o všem. Je to tak uvolňující! Bez hranic. A přitom bezpečné. Můžu všechno. A můžu si vybírat!“ Klára je na internetu za královnu. Ptáte se proč? Umí psát. Setsakra dobře psát! A nestydí se. Píše o všem…
JEDEN SVĚT POSTAČÍ
Barbora, 27 let
Klára si na seznamce splnila sen. Našla místo, kde je neviditelná, ale nepřehlédnutelná, je za hvězdu. Našla si svůj „druhý svět“. Ne tak Barbora. Jejich příběhy se v mnohém podobají, až na to, že Barbora nechce „druhý svět“. Chce jen jeden. Skutečný. Přesto má strach…
Také Barbora ráda píše. Má dar. Dokáže být zábavná a vtipná. Zaujmout. Rozepsat se na každé téma. „Píši proto, abych se snáze vyrovnala z realitou,“ uplatní známý citát, který považuje za svůj. Vlastně na to má právo. S reálným světem se vyrovnává tak, že si na seznamkách staví svým psaním i svět imaginární. „Seznamku jsem zkusila už před pár lety, ale vždycky mě to po chvíli znechutilo. Připadalo mi, že analfabeti z celého světa se v tu chvíli vyrojili kolem, aby mě píchli do mého nejbolavějšího místa. Píchali totiž s tvrdým a s tvrdým taky viděli! Myslím s tvrdým Y,“ vysvětlí Barbora a zní to jako obžaloba inteligence národa. „Jako by vypustili do ulic všechny absolventy pomocných škol a dali jim lísteček s mojí adresou!“ pokračuje veselejším tónem a pak se zamračí. „Jenomže před pár týdny jsem to zkusila znovu, připravená odvrátit útok těch negramotů, a ozval se Filip. Píše tak absolutní češtinou, až se děsím, že udělám chybu já.“ A nemyslí tím jenom hrubku. Myslí životní chybu. Barbora našla, co hledala. Ale má strach. „Snad poprvé jsem našla člověka, se kterým si můžu povídat o všem. Beze studu. Spontánně. Vzletné fráze Filip přímo sype z rukávu. A nejen fráze. Také detaily. Dost intimní detaily. Jsme tak uvolnění, vysmátí! Celé je to tak barevné! A to přitom nemusím lhát a přibarvovat skutečnost. Neskrývám se za vlastní lži, i když můžu. Je tu jiný problém. Ta drzá otevřenost, spontánnost, bezuzdnost. Mám strach z toho vyrazit skutečně s kůží na trh. Mám strach vyjít z anonymity. Mám strach, že ten druhý bude ve skutečnosti idiot, co se schovával za chytré řeči. Anebo možná Einstein, ale s pěti dioptriemi a dostatkem prostoru pro druhý obličej na zadní straně hlavy. Nebo, nedej bože, úchyl!“ Babo raď…může virtuální život nahradit mezilidský kontakt?
Tady je každá rada drahá. Anebo příliš obecná. Tak alespoň obecně: Jak velkou či malou útěchou je při hledání vztahu skutečného vztah ryze virtuální? A jaká je pravděpodobnost, že opustíme-li tuto virtuální hranici, zazvoní zvonec a pohádky je konec? Je Klářino přesvědčení užívat si anonymity a Barbořin strach z reality na místě?
PhDr. Jaroslav Valenta:
„Není se co divit, že si Barbora slastně vychutnává svůj opojný pocit moci se spontánně vyjadřovat, beze studu uvolněně koketovat, nechat se dráždit a eroticky okouzlovat mužem, který na ni udělal dojem a kvalitou výpovědi jí imponuje. Tedy je uspokojena tím, co ženy ve fázi ‚balení‘ oslovuje. Na internetu odpadá autocenzura, již nosíme v hlavách díky výchově, která však silně svazuje nohy při reálném fyzickém setkání. Nezabýváme se tím, jak budeme vypadat, když řekneme to či ono, jestli se nebudeme červenat, jestli nebudeme trapní…
Tyto lehce odsunuté ‚bloky‘ se však začnou drát do vědomí, jakmile má nastat okamžik reálného vzájemného poznání a konfrontace s ‚virtuálním modelem leckdy ideálního JÁ‘. Proto si někteří jako Klára raději ponechají vychutnávání tohoto denního či večerního snění, nežli by se nechali zranit rozčarováním protějšku. Jaká je ale kvalita takového virtuálního života a uspokojení potřeby mezilidského kontaktu včetně potřeby intimity? S takovou náhražkou si zřejmě nadlouho nevystačí.“
À propos… Také jste měli jako děti památník? A vzpomenete si, co jste napsali na první list? Můžeš kreslit, můžeš psát, ale listy netrhat! Už víte, co má společného příběh Kláry a Barbory? Snad by to bylo motto: Můžeš psát, můžeš lhát, ale raději se nepotkat!
KDYŽ JEDNA EVA NESTAČÍ
Luboš, 21 let
Chlapi vždycky platili za silnější půlku lidstva. Za pány tvorstva. A ochranitele. Za ty, co se nebojí. A co nemají komplexy. A když už je mají, umějí je obrátit v žert. Nebo dokonce v přednost. Nám ženám nezbývá než zavřít pusu a potlačit závist. Prostě je to tak. Luboš není výjimkou. „Vždycky jsem platil za třídního šaška. Ve škole mi to procházelo a já se svého postu držel zuby nehty a nevšímal si, že jsem se tím dostal do škatulky: oblíbený, zábavný, kamarád,“ vzpomíná. „Nejsem žádný lumen, ale mám dvě nohy, dvě ruce a mozek. Poslední dobou jako by to však nestačilo. A tak jsem objevil seznamky. Žádný velký objev, ale pro mě posun! Tady svými fórky nejenže rozesměji, ale také okouzlím. Nejsem potupně zaškatulkován jako kamarád. A světe div se, umím svůj orlí nos a trochu větší uši obrátit v přednost,“ chlubí se. A vy se snažte nezávidět! Už proto, že Luboš jen nemluví do větru, ale koná. „Už jsem se několikrát se svou internetovou partnerkou sešel. A nebyl to trapas. Naopak. Dost možná to mohla být i láska, kdyby…“ chvíli se odmlčí a hned nato na rovinu přizná důvod. „Ono mi to zachutnalo. Mám prostě chuť se rozdat!“ Ano, Luboš okusil plod z rajské zahrady a najednou mu jedna Eva nestačí. Luboš se přestal skrývat za velké uši. A nejen to. Nezmírá na své komplexy a jeho zdravé sebevědomí je mocný sex-appeal. S ním snadno dosáhne za hranice monitoru. Až do reality. A vychází mu to. Ovládá totiž ta správná tlačítka, jimiž jsou v seznamkách originalita a úroveň. Luboš ctí zásady slušnosti se špetkou flirtu. Kultivovaný projev se špetkou drzosti. A poctivý trénink jej naučil, že dnes dokáže zaujmout jedinou větou. S takovým umem se jen tak neztratí jako kapka v internetovém moři.
Našel Luboš skutečně sám sebe, anebo ono reálné hledání se a hledání partnerky pouze odložil na dobu neurčitou? A je jeho počínání dost chlapské, nebo právě naopak?
PhDr. Jaroslav Valenta:
„Každý úspěch a každé ocenění nejenže potěší, ale posiluje i sebevědomí. Díky internetu Luboš zakusil zlom v tom, jak být vnímán druhou stranou. Zažil korekci pocitů zneuznání druhým pohlavím. Škoda jen, že z toho prolomení bludného kruhu nevytěžil více. Místo utváření lepšího sebeobrazu reálným kontaktem s partnerkou, v němž mohl nejen získávat body, ale také se naučit čelit nějakým těm šrámům a chlapsky je nést, raději setrvá v neskutečnu. To, že nevybředl ze svých úniků, naznačuje nikoli zdravé sebevědomí, ale spíše nezralost osobnosti, získávající narcistní uspokojení náhražkami.
S objeveným sebezalíbením tak může rozvíjet a třeba i k dokonalosti dovést umění internetového flirtu, jen se lze obávat, aby se nestal internetovým Casanovou, udržujícím krátké erotické poměry s více ženami najednou, který si vychutnává slast, že dokáže okouzlit a učinit ženy šťastnými, byť na krátkou dobu. A to bez racionální korekce, protože svým lžím i jejich efektu u dam téměř věří. Reálně ale nebude nikdy uspokojen. Zdá se, že směnil dřívější ‚nemohu se mít rád, protože mne druzí neakceptují, jak bych si přál‘ za ‚vždyť jsem neodolatelný!‘. Tudy cesta k reálnému štěstí nevede. Ale snad to brzy zjistí a vyšlápne na tu reálnější a pro rozvoj osobnosti zdravější.“
V tištěné Xantypě se ještě dočtete:
