Vezměme několik událostí uplynulých týdnů: socialisté v krajích od prvního února zrušili zdravotní poplatky. Rozjeli revoluci, nedodržují zákon, předvádějí jakousi pseudoobčanskou, socialistickou neposlušnost. – Pravidla se nedodržují ani ve školách, systém stále víc nadbíhá dětem. – Vláda byla občerstvena, již nastoupily nové tváře a škatulata se pohnula. Někteří jsou hyperaktivní, Michael Kocáb kupříkladu dráždí hada nohou bez ponožky – chtěl zbourat vepřín v Letech u Písku. – Náš premiér Mirek Topolánek „vyřešil plynovou krizi“ a byl fascinován Vladi­mírem Putinem. Zvláštní.

Finta „bž“

Loni socialisté drtivě vyhráli krajské volby. S výjimkou Prahy vládnou všude. Do voleb šla ČSSD se slibem, že v krajských zařízeních, tam, kam hejtman dosáhne, zruší poplatky u lékaře, v nemocnicích a lékárnách. Slib dodržela. Od začátku února je „vstupné“ a „receptovné“ zrušeno v jedenácti krajích úplně, ve dvou (Mo­ravskoslezský a Zlínský) částečně. Týká se to více než sta nemocnic, léčeben, stanic záchranné služby a lékáren. Libují si hlavně důchodci a chudší lidé. Logicky. Rušení poplatků je finta „bž“, jež ČSSD zatím dokonale vychází. I mnohé soukromé lékárny totiž ruší placení. Trh je přizpůsobivý a soukromí apatykáři nechtějí zkrachovat. Problém je ovšem dvojí. Zásadní je ono nedodržení zákona, který poplatky zavedl. Opoziční strana se vysmívá právu. Pokud byste to udělali vy jako jednotlivci, půjdete před soud, zametou s vámi. Zkuste neplatit daně, budou z vás zločinci. Socialisté si ale troufají, počítají s tím, že vyhrají příští volby a nikdo je trestat nebude.

A ještě jedna vážná výtka rušení poplatků. Kraje je hradí z rozpočtů, tedy z našich daní. Vzniká hned několikerá nerovnost: v Praze se platí, u soukromníka se platí, v krajích ne. To není fér. Ale navíc hejtmani hradí vstupné a receptovné z našich peněz, takže část z nás platí podstatně víc. Dvojnásob nefér. Ale populistickým socialistům je to fuk, finta „bž“ funguje, mnozí lidé je velebí. Fér by bylo, kdyby ČSSD platila poplatky za pacienty ze svého! Kdyby je rozdávala jako předvolební oplatky. To by pak byl skutečně dar. Jenže nic takového Jiřího Paroubka a Davida Ratha ani nenapadne. Raději z našeho. To už je tradice.

Školám vládnou děti

Nedodržovat pravidla je u nás běžné. Dělají to nejen politici a řidiči, rychle tomu přišly na chuť i děti. Aby ne. V základních školách se mnohé změnilo. Posun tkví v jakési až hysterické ochraně dětí před… učiteli. Zní to absurdně, ale je to tak. Každá učitelka (málem jsem napsal každý učitel), která učí děti řekněme od čtvrté páté třídy výš, vám to potvrdí. Třídní schůzky dnes často připomínají veřejný výslech učitele. Co to provedl, když dal našemu Erikovi trojku? Doma je na jedničku!

Nový školský zákon, který již schválila dolní i horní sněmovna, přichází s novinkou: když vaše ratolest dostane dvojku z chování, můžete se do tří dnů odvolat a známka musí být přezkoumána. – To je demokratické, že. Učiteli, škole se nevěří, nutno je hlídat. U známek to platí dlouho a je to i pochopitelné a měřitelné, u mravů však těžko. Jak chcete dítě přezkoušet z chování? Při přezkumu na komisi jistě nebude drzé, sprosté, surové.

Nedávno spáchal sebevraždu bývalý ředitel základní školy v Železném Brodě. Loni v létě mu ujely nervy a žákovi, který mu při výuce řekl „šmejde“, vlepil facku. Jednu facku, žádné mlácení, žádná policie na Czechteku 2005. Jiný žák „incident“ natočil na mobil a pověsil na net. Ředitel, starší pán, se musel omluvit a přestal ve škole učit. Není jisté, že se zabil kvůli oné facce, jejích následcích a kyberšikaně žáků (natáčení na mobil), zato je jisté, že ve školách začínají vládnout děti. A rodiče.

My nejsme Čunkové

Topolánkovu vládu oživili noví ministři. Zdravotnictví vede křehká Daniela Filipiová, dosud senátorka, vizuálně úplný opak Tomáše Julínka. Dopravu převzal exhejtman Petr Bendl. Legislativu vlády řídí lidovec Pavel Svoboda, dosud velvyslanec při Radě Evropy. A ministrem pro lidská práva se stal hudebník Michael Kocáb. Na místo Jiřího Čunka se posunul „věčný ministr“ Cyril Svobo­da a místopředsedkyní vlády se stala ministryně obrany Vlasta Parkanová. Co změny znamenají?

Ženy posílily, to je pěkné. Filipiová je činorodá. Hlásala, že půjde ve stopách Julínkových, ale to by ji byli do vlády nebrali. Její role, již od první vteřiny plní, je napravit škody, jež napáchal hromotluk Julínek. Proto hned začala vyjednávat se zelenými rebelkami a dalšími poslanci, které zdravotní poplatky odstranit a které ponechat.

Taky Cyril Svoboda napravuje škody – po Čunkovi. Jedna věc totiž je strašlivá pověst muže ze Vsetína, jež souvisí s jeho zastaveným trestním stíháním, druhá pak to, co tropil na ministerstvu. Svoboda vletěl na místní rozvoj jako orkán – vyházel dvanáct šéfů a zrušil tendr na firmu, která bude provozovat systém sle­dující tok peněz z EU do Česka.

Jak revoluci rozumět? Podle Svobody museli odejít ti, kteří na svoji práci nestačili. Tucet Čunkových šéfů tedy neobstál? Neuvěřitelné. A tendr? Byl vypsán špatně? Nejspíš se vláda takto viditelně odřezává od Čunka: My nejsme Čunkové. My s ním nemáme nic společného, pálíme za ním mosty.

Short Money Kocáb a velkovepřín v Letech

Třetí, o kom slyšíme, je Kocáb. Rocker, frontman skupiny Pražský výběr ministrem, to zní pěkně. Zároveň ovšem muž, který zklamal důvěru lidí, zavázal se pěstovat jejich „long money“, dlouhé peníze, peníze, které budou dlouho a bezpečně uloženy, ale udělal z nich „short money“: fond TREND náhle prodal a ten byl těsně poté vytunelován. Možná to Kocábovi jen nedošlo, těžko soudit.

Je showman zvyklý na pódium, na reflektory, na diváky. Má blízko k Václavu Havlovi. Začal ostře, jako mluvčí si vzal Lejlu Abbasovou, dceru Češky a Sú­dánce, která moderovala reality show BIG BROTHER. Hvězda bude dělat mluvidla jiné hvězdě. Zelení to mají dobře vymyšlené, proto tam Kocába dali, potřebují voliče, hlasy, popularitu.

Avšak pozor, Kocáb je vícerozměrný. TREND nezvládl, ale jako ministr hned na začátku odmítl stát se populistou. Oznámil, že bude znovu jednat o vepřínu v Letech u Písku, tedy prasečáku, který smrdí na místě, kde stál romský koncentrák, přesně řečeno protektorátní tábor, kam byli od roku 1942 internováni a kde umírali výhradně cikáni. Odtud byli posíláni do Osvětimi. (Mimochodem, romská populace u nás byla za nacismu prakticky úplně vyhlazena. Dnešní naši Romové přišli ze Slovenska.) Kocáb vzbudil nenávist anticikánistů. Jenže už pár dní nato oznámil, že je krize, prasečák by byl moc drahý, tak raději za stát vykoupí romský tábor Žalov v Hodoníně u Kunštátu, dnes rekreační středisko. Ten by stál řádově desítky milionů, kdežto vepřín stovky.

Kocáb je hrc frc, nemá věci promyšlené. Najednou smrad z vepřů nevadí, protože Žalov je levnější. Jenže ta hanba, Romové, kteří umírali v Letech, kde jsou dnes porážena prasata, ta hanba potrvá dál. Vepřín měl být přesunut. Když se mohlo dát 500 miliard za tunely v českých bankách, proč ne pár set milionů za přestěhování velkovepřína?

Když se na něj car usměje, vrní

V polovině ledna k nám zase začal proudit ruský plyn. Ukrajina se dohodla s Rus­kem, Julija Tymošenková s Vladimírem Putinem. Náš premiér a nyní i předseda Rady EU byl při tom. Jednal jak divý, to mu nelze upřít, rozjel „kyvadlovou“, „pendlovací“ diplomacii, ale, jak nakonec chápali i méně chápaví, záleželo stejně jen na Rusech.

Topolánek však poprvé přičichl k nejvyšší politice. Strávil pět a půl hodiny s ruským premiérem Putinem a byl jím fascinován. „Myslím, že je velmi silná osobnost. Mnozí mluví téměř o kultu osobnosti, říká se, že je to nový ruský car. Tím, že jednání bylo od počátku velmi otevřené a velmi bezprostřední, jsem cítil obrovskou sílu, která z něj vyzařuje, protože se opírá o Rusko. Ale on se opírá také o velmi silnou vnitřní osobnostní stránku,“ velebil náš premiér cara. Zvláštní. Jako by Putin nevzešel z KGB, jako by Rusko nedávno nenapadlo Gruzii a nehrozilo Česku raketami. Jen fascinace.

Tady se ukazuje, jakou cenu pro nás měl Václav Havel. Ten by „kágébákem“ jistě fascinován nebyl, „necítil by sílu“. Topolánek zjevně není proti kouzlu cara imunní. Když se na něj Putin usměje, když si milostivě vyslechne jeho vtípek, vrní jako kocour.