Dozvěděli jsme se, že vzniká nová politická strana, jejíž hlavní náplní je NE. Ne Lisabonské smlouvě, ne integrovanější Evropě. Václav Klaus do Bruselu také ryje, kde jen může. Časopis Der Spiegel ho nazval Doktor No, ale v novoročním projevu prezident uznal, že pro EU nemáme alternativu. Děkujeme, do ruské medvědí náruče či putny by se nám nechtělo. Vládě odpadl jeden přeběhlík – Michal Pohanka položil mandát. Přeplatila ho opozice? Proč to udělal? Nevíme. ČSSD a KSČM řádily ve sněmovně: zabránily, aby byl prodloužen mandát českým vojákům v cizině, a zrušily veškeré zdravotnické poplatky. A prvního ledna Česko začalo předsedat Evropské unii. Z Topolánka je eurovládce, který se doma uboze pokouší obměnit vládu, aby aspoň něco vypadalo nově, čerstvě.
Bém byl bez Klause bit
O prosincovém kongresu občanských demokratů se říkalo: Bude převratný. Pokud převrat tkví v tom, že odmítáte slyšet, co vám voliči vzkazují, pak převratný byl. Jinak ne, neboť se nezměnilo takřka vůbec NIC. Sjezd začal na Mikuláše. O den později přijel čestný předseda ODS Václav Klaus a oznámil poněkud zkoprnělým delegátům, že už čestným předsedou nebude. Důvod? „Tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl,“ pravil prezident ve čtyřminutové řeči.
Že už je dlouho s vedením strany na kordy, se ví. Jeho kůň Vlastimil Tlustý je odstaven, potupen, stal se černou ovcí, když na kolegy vyráběl kompromitující materiály. Velkou koalici, ani opoziční smlouvu modří pod Topolánkem nechtějí, navíc se mají dosti přátelsky k Bruselu, opravdu už to není jeho strana.
Odchod Klause z ODS nepomohl Pavlu Bémovi, vyzyvateli stávajícího předsedy. Prezident se totiž odstřihl i od něj. Mě už ODS nezajímá, sdělil vlastně delegátům. Poradce hlavy státu, bývalý poslanec Jiří Payne, na kongresu v kuloárech tvrdil, že Klaus s Bémem dlouho nemá nic společného, ale primátor předstírá, že jsou spolu dohodnuti. Volbu prohrál, dostal 162 hlasů, Topolánek 248. Staronový předseda dostal 58 procent hlasů. Béma porazil, ale příliš drtivé vítězství „neutrpěl“.
Kongres bez uší
Jediná novinka v čele ODS: prvním místopředsedou se stal takřka neznámý David Vodrážka, ragbista a starosta Prahy 13. Vodrážka nevypadá na velké terno, oplývá větami typu „chtěl bych, aby ODS byla vnímána jako strana nejenom pro horních deset tisíc“ a zajímají ho starosti „obyčejných, ale i neobyčejných lidí“. Spíš než o změnu strany šlo o blok proti Bémovi. Topolánek za antibémovského Vodrážku zuřivě lobboval, vynutil si ho. Zřejmě si slibuje, že jiný pražský první místopředseda strany oslabí primátorův vliv.
Potíž není v tom, že nevyhrál Bém. Možná by byl problematickým šéfem. Potíž tkví v NEZMĚNĚ. Jestliže v Americe vyhrál volby Barack Obama slovem „change“, změna, pak Topolánek vyhrál v ODS přesně opačně: „No change“, žádná změna.
Modří delegáti jako by neslyšeli ten drsný vzkaz, řev z nedávných voleb do krajů (13:0) a do senátu (23:3). Jako by jim bylo fuk, co občany štve, jako by to dávno nebyla „občanská“, ale nějaká jiná, „neobčanská“ strana. Na kongres přijeli muži a ženy bez uší. Občas někdo z nich řekl: „Až Topolánek prohraje i volby do Evropského parlamentu, pak bude muset jít.“ Jenže to už může být pozdě.
Na druhou stranu se dá neměnnost chápat: změna by byla vyžadovala velkou odvahu, odhodlání. Od prvního ledna předsedáme EU, výměna předsedy ODS by mohla vést ke změně premiéra, pádu vlády. Topolánek, který měl až do října 2008 štěstí, začíná být mužem, na něhož se lepí smůla.
Skoroklaus
Navíc ODS zřejmě vbrzku, ještě před volbami do Evropského parlamentu (EP), povstane konkurence. A nejspíš bude mít podporu prezidenta Klause (nechal se slyšet, že skepsi vůči Bruselu by podpořil), což pro část voličů může dost znamenat. Okolo Petra Macha se rodí euroskeptická, národovecká, „česká“ strana.
Mach je takový Skoroklaus, ideologický nástupce prezidenta. Ekonom, vymítač Lisabonské smlouvy, popírač globálního oteplování, odmítač eura – pléduje za zachování české měny, původně mladý konzervativec, deset let byl členem ODS, nyní vede Klausem založené Centrum pro ekonomiku a politiku.
Podle průzkumu STEM by dosud neexistující euroskeptická, antibruselská strana (Libertas) ve volbách do EP mohla dostat až 22 procent hlasů. To by byla těžká rána jak pro ODS, tak pro ČSSD i další parlamentní strany. Zdá se, že v první fázi takové seskupení vystačí s negací – logicky vzniká na bázi opozice. Otázkou ovšem je, co by taková strana nabídla domácí politice, jaké daně, jakou bezpečnostní politiku, v čem by se od modrých lišila. To zatím netušíme. – Jisté je, že dělení pravice nahraje levici. Však se taky Jiří Paroubek nosí jako páv – jeho sebevědomí připomíná břicho březí hrošice – a hraje bezohledné hry.
Topolánkovi není co závidět
Jedna z těch her se dotkla českých vojenských misí v zahraničí. V pátek 20. prosince opozice zablokovala prodloužení mandátu našich vojáků v zahraničí. To se osudově dotýká šedesáti „lovců teroristů“ z 601. skupiny speciálních sil, kteří bojují v afghánských horách proti povstalcům. Podle vojenských expertů si cestu na své stanoviště museli prostřílet. Jejich rychlý návrat by byl údajně vysoce riskantní. Vláda mandát vojáků v cizině prodloužila o dva měsíce, do konce února, což může, ale co bude dál, nikdo neví. Jiří Paroubek bez rozpaků vtáhl české vojenské mise, tedy věc, jež by měla být zásadně konsensuální, do politických obchodů: My vám je povolíme, když zrušíte poplatky ve zdravotnictví. Ukázal se jako muž hluchý vůči riziku, jež čeští specialisté podstupují v cizině. Když je na koni, když vyhrává, nemá ani zábrany, ani slitování. To bude „fajn“ premiér…
Během černého pátku koalice prohrála hlasování o poplatcích ve zdravotnictví. Pokud by verdikt sněmovny přijal i senát a prezident, byly by zrušeny. – Pro úplnost nutno dodat, že hlasování o Lisabonské smlouvě (tu handluje ODS za radar) bylo odloženo z loňského prosince na letošní únor. A poslanecký mandát složil Michal Pohanka, takže vláda přišla o jednoho přeběhlíka a její pozice ve sněmovně oslabila. Co slíbil Pohankovi Paroubek? Nebo mu něčím hrozil? Nevíme. Víme jen to, že Mirkovi Topolánkovi není co závidět.
Prezident naznačil, koho volit do EP
Prvního ledna Václav Klaus pronesl novoroční projev. Zdánlivě smířlivý, ale vlastně dost jedovatý. Sdělil: „Potřebujeme silnou, rozhodnou, dobrou a efektivní vládu, která bude vůči občanům přátelská, která se nad ně nebude povyšovat a která je nebude omezovat spoustou byrokratických opatření, zákazů a příkazů. Vládu, která s nimi bude umět komunikovat a o které bude mít občan pocit, že je to vláda jeho.“ – Každý ví, že prezident nemluvil o kabinetu Mirka Topolánka. Jen Topolánek to neví; pravil, že to bylo o jeho vládě. Komické. Kdyby byla tak ideální, asi by volby loni v říjnu dopadly jinak.
Klaus vyzval lid, ať jde k volbám do europarlamentu. De facto nabádal, ať volíme proti Lisabonské smlouvě. Když to domyslíme, znamená to proti ODS, ČSSD a dalším stranám. A koho volit máme? Klaus to samozřejmě nevyslovil, ale zbývají jedině Machovi euroskeptici, které právě založil a nazval Strana svobodných občanů.
Prvního ledna jsme též začali předsedat EU. Pěkně naostro. Izraelská vojska vpadla do Gazy, vedou trestnou výpravu proti teroristickému Hamásu a Česko (EU) má tu válku diplomaticky skončit. Do Káhiry a Tel Avivu odletěl šéfdiplomat Karel Schwarzenberg (a paralelně s ním i Nicolas Sarkozy). – Premiér a muž předsedající EU hasil jiný malér: Rusové přestali do Evropy pouštět plyn. Hádali se s Ukrajinou o cenu a Evropané to odskákali. V plynové diplomacii však Topolánek a jeho „boys“ obstáli.
Čunek jako poleno
Brzy odejde několik ministrů z vlády: Jiří Čunek – předseda lidovců, Džamila Stehlíková – zelená, Aleš Řebíček a Tomáš Julínek – modráci. Největší překvapení je konec ministra Čunka. Premiér se ho chtěl zbavit, ale předseda KDU-ČSL dělal, že neví, jak je nepopulární a nedůvěryhodný, k výhradám byl hluchý jako poleno a bránil se zuby nehty. Navrhl vyhodit úspěšného Miroslava Kalouska. Jenže lidovci ztratili trpělivost. Vedení strany Čunka donutilo odejít. Jen z vlády – předsedou bratrů a sester zůstává až do léta, kdy je čeká volební sjezd. Že tento superproblémový chlapík okresního formátu končí, vyvolá u většiny občanů radost. Spokojeni budou ovšem i s „pádem“ ministra zdravotnictví Julínka, který zavedl nemilované poplatky. Jenže Julínek měl zůstat – s ním totiž nepochybně končí i reformy. A to je škoda.
