Slavný Max Reinhardt ji označoval za nejkrásnější ženu Evropy, takže není pochyb o tom, že se tato herečka přírodě skutečně vydařila. V roce 1960, když si takto stýskala po domově, měla svou uměleckou kariéru za sebou. A kdo si dnes vzpomene na krásku s oduševnělou tváří? Přitom se jedná o mimořádnou osobnost s neuvěřitelně pestrou minulostí. A může nás těšit, že tak trochu patří i nám. Kdyby se v Praze nesvlékla před kamerou Karla Stallicha do naha, Hollywood by slavnou Hedy Lamarr asi nikdy nepoznal. V roce 1933 zde vznikl film ExtÁZe, který se okamžitě stal světovou senzací. A dodnes figuruje v amerických encyklopediích často jako jediný představitel československé kinematografie. Poetický příběh krásné ženy, jejího starého manžela a mladého milence byl vynikajícím dílem básníka českého filmu Gustava Machatého, který měl před sebou nepochybně skvělou kariéru, přesahující naše hranice. Ta však nebyla bohužel naplněna. Rakouská herečka se zde, poprvé na světě, objevuje zcela nahá, dokonce vyjadřuje prožitek z orgasmu. Později musela vysvětlovat, že onoho erotického vzrušení ve tváři bylo dosaženo jen tím, že ji režisér píchal zavíracím špendlíkem do jejího nádherného pozadí… Film byl v Americe, kde způsobil doslova šok, promítán až za pět let a byl – nejen zde – státními orgány patřičně cenzurován. Nicméně filmaři i diváci byli nadšeni a mladá herečka podepisuje záhy smlouvu s MGM.
Dětství jako ze škatulky měla Hedwiga Eva Maria Kiesler. Narodila se ve Vídni 9. listopadu roku 1913 movitému bankéři Emilu Kieslerovi, který svou krásnou dcerku náležitě hýčkal. Hedy studovala jazyky, brala hodiny baletu i klavíru, ale nevyrostla z ní dáma z lepších kruhů. Zcela propadla své vášni – filmu. Provedla rebelii, ukončila studia a odešla do Berlína do prestižní divadelní školy Maxe Reinhardta, kde začínala i Marlen Dietrich a další hvězdy. Po prvních filmových rolích přijímá nabídku Gustava Machatého na roli v ExtÁzI (s původním názvem SYMFONIE LÁSKY) a ve stejném roce i ruku svého prvního ze šesti manželů, zbrojařského průmyslníka Fritze Mandla. Ten byl však prvním erotickým filmem a slávou své ženy zděšen a snažil se dokonce odkoupit všechny kopie i negativ, což se mu naštěstí nepovedlo. (Jednu kopii měl i Mussolini, který mu ji též neprodal.) Promítání zakázal po celé Evropě papež i Hitler. Po jeho nástupu vodil Mandl, austrofašista a zároveň poloviční Žid, svou krásnou ženu do společnosti nacistických průmyslníků, což ji přivádělo do stavu zuřivosti. Proto od manžela tajně utekla. Se svými šperky a komornou. A pozoruhodnými znalostmi elektrotechniky!
Zde je třeba zmínit skutečnost téměř neuvěřitelnou. Právě tato filmová hvězda a její přítel, avantgardní hudební skladatel George Antheil, snažící se o synchronizaci vícero mechanických klavírů, vymysleli takzvaný „frequency hopping“, způsob šíření elektrických vln, při němž se přeskakováním mezi frekvencemi zabraňuje jeho rušení. Objev si nechali v srpnu 1942 patentovat (U.S. Patent 2.292.387). Systém „zvlášť užitečný pro dálkové ovládání řiditelných vodních těles“ byl za války vhodný k navádění torpéd, avšak nemohl být tehdy plně využit (to se stalo zřejmě poprvé počátkem 60. let, při kubánské krizi). Až v roce 1997 získala Hedy satisfakci. Americká Electronic Frontier Foundation jí udělila vyznamenání za průkopnickou práci v oblasti telekomunikace. Proč? Když voláte svým mobilem či používáte pro počítačové spojení svou „wifinu“, vězte, že to vše a mnoho dalšího je umožněno právě oním „frequency hoppingem“ první erotické star, Hedy Lamarr!
Ale vraťme se na stříbrné plátno. Po rozvodu s Mandlem přijímá Hedwiga Kiesler pozvání magnáta Louise B. Mayera, který mění její jméno na Lamarr. Už to, vedle smlouvy s jeho studiem Metro Goldwyn Mayer, znamenalo jisté vyznamenání. Nové příjmení totiž bylo odvozeno od velké hvězdy němého filmu Barbary La Marr. První roli za oceánem dostává ve filmu Algiers (1938), což byl americký přepis snímku Pépé le Moko, ve kterém před dvěma roky zářil Gabin. Není třeba zdůrazňovat, že i v Americe byla snaha navázat na dílo Machatého a nabídnout divákům Hediny půvaby. Bohužel ani zdaleka na tak vysoké umělecké úrovni jako v případě našeho tvůrce, působícího i v Hollywoodu. K českým názvům oněch většinou nijak skvělých děl netřeba mnoho dodávat – Dáma v tropech, Neznámá žena, Potupená žena, Milenka z Paříže, Žena živočich… Hedy se ale setkala i s význačnými osobnostmi amerického filmu. V Pláni Tortilla (1942) podle novely Johna Steinbecka hrála se Spencerem Tracym, v impozantním muzikálu Ziegfeld Girl s populárními hvězdami Lanou Turner a Judy Garland. Snad největšího úspěchu dosáhla ve stejné době ve snímku White Cargo.
V polovině čtyřicátých let přestává být pomalu o krásnou Rakušanku zájem, v módě začínají být jiné typy hvězd. Kromě toho dělá osudovou chybu – odmítá role ve vynikajících nadčasových filmech, v Plynových lampách a Casablance. Koncem války tak hvězda z ExtÁZE, zdá se, definitivně pohasíná. V roce 1948 však za Hedy přichází mág starého Hollywoodu, tvůrce výpravných velkofilmů Cecile B. De Mille, a obsazuje ji do titulní role biblického příběhu o Samsonovi a Dalile, který získal Oscara. A Lamarr opět zazáří – novináři ji vyhlašují nejkrásnější ženou světa. Bylo to však jen krátké vzplanutí. Herečka natáčí pouze jeden film ročně a v roce 1957 svou uměleckou kariéru uzavírá. O krásné Hedy Lamarr pak sporadicky přicházejí podivné zprávy, více méně potvrzující fakt, že postupně podléhá psychické chorobě. V roce 1966 byla zatčena pro krádež v obchodě, ale shledali ji nevinnou. Za stejný přečin dostala v roce 1991 roční podmínku. Jejích šest manželství končilo vždy soudními spory. Sama pak žalovala v roce 1998 firmu Corel Corporation pro zneužití jejího portrétu na softwaru CorelDRAW 8. Ale to již jsme od filmového plátna hodně daleko. „Každá dívka může být okouzlující. Stačí jen nehybně stát a tvářit se hloupě,“ je jeden z Hediných sarkastických bonmotů. Při pohledu na její krásnou, zasněnou, oduševnělou tvář je třeba poznamenat, že toto asi nebyla její cesta za slávou. A je jistě škoda, že nám po ní nezbylo více kvalitních filmů. Tak trochu „naše“ Hedy Lamarr zemřela 19. ledna 2000 na Floridě. Syn Anthony pak její ostatky odvezl do Vídně, po které se jí tak stýskalo, a popel rozprášil ve Vídeňském lese.