xantypa - Archiv  /  Ročník 2009  /  Číslo 02/09

Vstupuje do našich domácností dvakrát týdně v nejsledovanějším seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ jako ambiciózní a pragmatická doktorka Magda Tárová. Když jí na ulici cizí paní vynadala, jak ji nemůže vystát, brala to Markéta jako potvrzení, že mrchu hraje opravdu dobře.

Petr Blažek strávil uplynulý rok pátráním po nových skutečnostech týkajících se Jana Palacha i jeho sebeobětování. Prostudoval dosud nepublikovaný vyšetřovací spis Veřejné bezpečnosti, v němž jsou mimo jiné zaznamenány podrobné výpovědi svědků, kteří Palachovo sebeupálení viděli. Měl v ruce Palachův index i jeho poslední dopis.

Je jednou ze dvou nejmladších členek činohry Národního divadla a má už na kontě pěknou řádku inscenací. Tou poslední je MIKVE Hadar Galronové (role Tehily, v režii Michala Dočekala), a chystá se na Zeyerovu MAHULENU (v režii J. A. Pitínského).

Ve dvojvile v Lomené ulici na Ořechovce bydlí pan František Krejčí s rodinou, která je potomstvem hned několika slavných osobností. Jejich dům postavil architekt Pavel Janák v letech 1923 – 1924 pro dědečka, též Františka Krejčího, zakladatele moderní české psychologie, a pro strýce Emila Fillu, kubistického malíře. V domě žil i Františkův otec, hudební skladatel Iša Krejčí. Snad proto, že si to zvláštní dědictví chce opravdu zasloužit a zároveň potřebuje konkrétně vyjádřit svoji úctu a obdiv ke všem předchozím obyvatelům domu, stal se František Krejčí, toho jména již IV., pečlivým správcem rozsáhlé rodinné pozůstalosti.

Když ordinoval jeho pradědeček, byl ještě penicilin neznámým lékem. A přesto by se chirurg MUDr. Zdeněk Janeček do jeho časů alespoň na chvíli rád podíval.

Prosinec byl dlouhý, vešlo se do něj tolik událostí, že by vystačily na půl roku. Na kongresu ODS v pražských Vysočanech se 7. pro­since rozhodovalo, jestli modrou stranu povede dál předseda Mirek To­polánek, nebo nově pražský primátor Pavel Bém. Jak se rozhodlo, už víme.

Musím se přiznat s notným studem, že na opeře jsem byl pouze jednou: z rodného Zábřehu na Moravě nás zavezli se střední všeobecně vzdělávací školou, jak se říkalo koncem šedesátých let gymnáziím, do olomouckého divadla na Fibichovu EVU.

K bujarým oslavám jsme měli vloni dva velké důvody: před deseti lety na zimních olympijských hrách v Naganu naše mužstvo vybojovalo zlaté medaile a 7. prosince 1908 se konala ustavující schůze Českého svazu hokejového; na ní první svazový předseda Emil Procházka slavnostně oznámil, že nová naše organizace byla okamžitě přijata za člena mezinárodní ligy pro lední hokej! Tak se dřív u nás činili sportovní diplomaté!

„Je to asi ode mne špatné, že to říkám. Ale v této zemi jsou peníze mnohem důležitější než láska. Mnoho lidí tě tu zklame, a proto je tu takový chaos. Chci pryč odsud, teskním po Vídni, protože mým domovem je právě Vídeň a Rakousko. Nikdy ne Amerika!“