Chodíš k numeroložce. Jaký pro tebe měl být a byl uplynulý rok?
Tenhle rok jsem měla mít osmičku, což je karmické číslo. Byl to rok ve znamení „jak zaseješ, tak sklidíš“. Takže pokud někdo zasel dobře, tak ho čekala odměna. Já osobně jsem v některých věcech zasela dobře, v některých hůř. V práci jsem si zasela asi fajn. Vlastně i ve zdraví. Tenhle rok jsem zvládala věci, které by mě jinak položily. Osmička představuje sílu. Alespoň já jsem na sobě tedy pociťovala, že jsem toho zvládla mnohem víc než obvykle. Je fakt, že já pořád strašně moc pracuju… Ale pozor! 24. ledna mi už začíná devítka!
To oslavíš třicetiny…
Ano. Bude to těžký rok, kdy mě čeká rekapitulace několika předchozích let, třídění vztahů, věcí kolem mě… Devítka je hrozně složitá, znamená uzavření starého života, aby se mohlo začít zase od jedničky. Pak bude nový začátek.
Takže tě nečeká zrovna krásný rok?
Krásný bude! Podle numerologie je totiž moje číslo šestka a znamená, že přesně ve třiceti dospěju. A tak mě čeká dospívání. Jaký máš číslo ty?
Nevím. Já jsem v těchto věcech dost skeptická…
Pak ti to vypočítám! A řeknu ti, kdy dospěješ ty. Všichni říkají, že rok dospívání přinese uklidnění, člověk se vnitřně promění. Ne že bych přestala být bláznivá, ale něco se stane.
Tak snad nezačneš chodit v tmavém kostýmku…
No to zas ne! To určitě nehrozí. I když někdy se už v těch barvách trošku umírňuju.
Nevypadá to…
Teď jsem barevná, protože potřebuju dobít. Ale jinak jsem díky StarDance i trošku začala nosit podpatky! Trošičku, lehce se ze mě stává žena. Vzdáleně… Tak ale abych to uzavřela, rok 2008 byl v podstatě super.
V čem jsi tedy špatně zasela?
V těch vztazích. Nejdřív to vypadalo dobře. Půlrok byl krásný. A pak se to rozsypalo. Asi to nejde dohromady s mou prací… Kdybych teď někoho měla, chudák chlap. Ani bych s ním nestihla být.
Předpokládám, že když se ti vztah rozsypal, tak jako náplast v tu chvíli přišla nabídka na StarDance…
Přesně tak. Tu nabídku jsem dostala těsně poté a strašně mi to pomohlo. Musím být ráda, že teď nemám čas myslet. Takže vážně dobrý rok!
A teď nastane uklidnění, uzavření jedné etapy, dospění…
To zní hrozně, viď. Ale na ten nový rok vychází víc věcí! Minulý rok jsem měla rovinu inspirace. To znamená, že, co mě baví, mi šlo strašně lehce. A věci, co mě nebavily, ty se mě tak natrápily! V srpnu jsem si řekla, že budu dělat jen to, co chci, a zbytek jsem opravdu zrušila. Příští rok mě čeká rovina vize. Mám pocit, že už teď se mi nějaké věci začínají v hlavě ukazovat.
Rovina vize, to zní fatálně…
Ano, mně se ty věci objevují i ve snech. Třeba jsem si takhle ve snu přivolala jednoho chlapa. Prostě jsem si ho vysnila. Ale nemysli, to se mi nestává normálně. Stalo se mi to poprvé v životě. Začátkem února minulého roku se mi zdál sen, že jsem zamilovaná do člověka, kterého jsem ve skutečnosti znala jen trochu. Začal mě zajímat, a nakonec jsme spolu byli.
Věříš tedy na výklady snů?
No, na dnešek jsem zrovna měla dost strašný sny. Ale věřím na to. Poslední dobou ve snu létám. Často létám tak, že hrozně hrabu rukama, a nejde to. A dnes jsem se opravdu vystřelila do vesmíru! A pak jsem strašně rychle padala dolů. Ten pád je tak pěkný… Je to podobné jako s padákem, který jsem si dvakrát vyzkoušela. A až bude čas, zas si určitě skočím.
Zkus bungee jumping…
To jsem chtěla, ale trochu se bojím. Táta je doktor a varoval mě, že si můžu vykloubit rameno. Pamatuješ, co se stalo Petrovi Novotnému…
Tak on dost váží a špatně mu to spočítali…
Ale řeknu ti, že přenosy StarDance jsou taky pořádný adrenalin. Ten první byl jako skok padákem.
Myslela jsem, že tě to moc nerozhodí, když jsi zvyklá pořád hrát v divadle…
Hrát jo. Ale ne tančit! A na podpatcích! A navíc něco, co se jiní učí léta! Vždyť to vlastně je ostuda, když tam vlezu. Teda teď už to tak necítím. Ty další přenosy už pak pro mě byly jednodušší. Poprvé jsem byla vyděšená. Nesmíš vůbec povolit tělo… Ani na chvíli…
A musíš u toho vypadat uvolněně…
No právě! Při prvním přenosu jsem z toho přetlaku na chvíli dostala záchvat smíchu. Když jsem ale viděla ty vyděšené Honzíkovy oči – to je můj taneční partner –, tak jsem se naštěstí jakžtakž udržela. On se chudák strašně bál, že bych smíchem povolila tělo. Já jsem totiž v tu chvíli sama na sebe koukala seshora. A říkala jsem si: „Co to tady předvádím? Vždyť je to strašně směšný! Co to tam dělám za polohy?“ Naštěstí jsem se ale uklidnila, jinak by to bylo v háji. Ještě pořád se mi stává na generálkách, že se začnu smát…
Zuzana Bydžovská prý v tomhle nikdy nezklame. Před kamerou i na jevišti je schopná se každou chvíli rozesmát nebo rozbrečet…
Ano. Zuzanka je přesně taková. Při natáčení Letiště jsme se spolu spíš smály, než že bychom brečely.
Možná jste se spíš smály, než hrály…
No to taky. Vzpomínám, jak se točil pohřeb Aničky. Já měla tu šílenou roli s tím šíleným hlasem a do toho mi Zuzka vymýšlela nápady… Všichni jsme házeli hlínu na rakev a Zuzanka říká: „Zkus tam něco zazpívat. Třeba píseň RUNWAY.“ Tak jsem začala tím příšerným hlasem Petry, a skončila jsem polobrekem, kterým jsem maskovala smích. Brečela i Petra Špalková, která házela hlínu po mně – ale smíchy. Nakonec tu scénu vystřihli.
Myslím, že leckdo v tvém okolí měl při hraní v Letišti potíže. Znovu jsem si pouštěla na YOUTUBE ukázky a třeba právě Petra Špalková měla při scénách s tebou permanentně problém se nerozesmát…
Jo, jo, jo. Já jsem se jim nedivila, muselo to být hrozné. Hodně mě bavilo si tyhle blbosti vymýšlet. Ze začátku mě umravňovali, ale pak už se začali těšit, co vymyslím, a nechávali mě tvořit. Já měla ale taky problém – třeba Bobíček Klepl neustále všechny překvapoval a rozesmával.
Role Petry ti přinesla trochu nesnáze, mnoho lidí si myslelo, že jsi skutečně blbka. Ale byl to pro tebe i přínos, sama jsi říkala, že jsi v životě začala být víc uvolněná, nebrala ses tak vážně…
Přesně tak. A navíc jsem tehdy tu roli dostala po bolestivém rozchodu. Neměla jsem zrovna moc veselé období. Nejdřív jsem se děsila: „Já mám hrát takovou veselou ženu, co vůbec nepřemýšlí? A mně je přitom tak smutno a mám hlavu zavalenou myšlenkama pořád!“ Jenže mi to naopak moc pomohlo. Člověk se musí smát a najednou se směje i sám od sebe. Ale k tvé otázce, jo, Petra mi pomohla. Jsem víc spontánní. I na samotném place jsem překvapovala sama sebe. Teď jsem podobnou roli dostala v novém seriálu, který budeme točit od února…
Zase blbka?
Hm. Ale trochu jinak blbka. Budu mluvit slovensky, aby to nebylo stejné jako v LETIŠTI. Strašně mě baví tyhle role, kdy si dělám, co mě napadne.
A v životě?
V životě naopak víc přemýšlím. Všechno moc řeším.
To o tobě říká i tvoje sestra Soňa. Prý řešíš věci hodně rozumově, nehrneš se do věcí po hlavě. Na rozdíl od ní. A prý jsi jako dítě byla tichá voda a zlaté děvčátko… To si tě neumím ani představit…
Jak znám svou sestru, určitě řekla, že jsem byla sice andílek, ale s ďáblíkem v sobě. Tichá voda… Svým způsobem ano, byla jsem neproblémové dítě. Dokázala jsem si s panenkami vymýšlet příběhy, režírovala jsem je, nikdo o mně ani nevěděl. Jakmile jsem slyšela hudbu, tančila jsem… Prostě jsem se uměla zabavit sama. Ale že bych někde tiše seděla a nic nedělala, to ne. Ségra byla větší čertisko… Já byla spíš taková potvůrka. Třeba na ulici viděli moji rodiče houf dětí, které vezou nějaký kočárek. No a kdo se v něm vezl? Já. To jsem si to uměla zařídit! Prý jsem strašně ráda chodila do jeslí. Paní učitelky mě milovaly. Vždycky volaly: „Zuzanka nám bude pomáhat! Bude s námi dělat pudinky!“ Já jsem sice pomáhala dělat pudinky, ale zároveň jsem z těch pudinků snědla všechny jahody. To jsem byla já. A že bych řešila věci rozumově… Možná někdy jo. Podle numerologie mám dvě devítky, zatímco sestra má jednu.
Co znamenají dvě devítky?
To je velká přemýšlivost. Soňa dostane nápad a jde něco udělat, zatímco já už si představuju, co všechno se pak bude dít… Lidé se dvěma devítkami často potřebují meditovat, být sami.
Jsi ráda sama?
Určitě. Dobíjí mě to. Teď ale moc nejsem. Ty máš taky dvě devítky?
Jak to mám vědět?
Počkej, já ti to spočítám. Jo, ty máš jednu devítku. Taky chceš být sama, ale nepotřebuješ to tolik jako já. Když tuhle potřebu být sama neventiluju, pak můžu vybuchnout.
Kdy se ti to stalo naposledy?
Dneska s mým tanečníkem. On má ty devítky tři! A to je fakt něco! Respektive on má dvě devítky a ještě je celkově devítka. A to už je úplná katastrofa. Mívá chvíle, kdy vůbec nikoho nevnímá. Teď se do toho hádáme kvůli choreografii… Já pořád prosazuju, abychom víc vnímali hudbu… Ale ještě počkej, já ti to tvé číslo vážně spočítám. Udělám ti mřížku. Tak poslouchej. Tahle prázdná rovina, to je rovina senzitivity.
Takže podle tebe nejsem senzitivní?
Právě že hodně. A to je skvělé pro práci. Ale někdy to může znamenat až přecitlivělost. Naštěstí ne vztahovačnost. A tahle rovina je taky dobrá. To je rovina dovednosti. To mám taky. A má ji třeba i můj tatínek. Přemýšlela jsem, jak se to u něj projevuje. Takoví lidé rádi pracují na zahradě, rádi vaří, prostě manuálně pracují. A tatínek sice nevaří zrovna rád, ale pořád by stříhal stromky. Taky tihle lidé zvláštně tančí. Koneckonců stejnou rovinu má třeba Mick Jagger. Já teda taky tančím dost zvláštně. A navíc tahle rovina je i sexuální. Jakože na to ten člověk má chuť skoro kdykoli a kdekoli. U tatínka bych se teda omezila na to, že rád stříhá ty stromky.
Dozvěděla ses ze své mřížky o sobě něco negativního?
Jako šestka, která má v sobě dvě trojky, mám někdy nízké sebevědomí. Zároveň jsou ale lidé jako já předurčeni k tomu, aby se něčím proslavili. Co se týče toho sebevědomí, je fakt, že už jsem si párkrát zažila chvíle, kdy jsem skoro nebyla schopná vylézt mezi lidi. Když si přestanu věřit, je to špatné.
Teď máš ale dobré období, ne?
Teď jo, teď je to dobré. Pár propadů jsem ale v životě měla.
Už několikrát jsi zmínila rozchody. Pokud vím, vždycky se rozcházíš ty…
Právě že teď naposledy jsem se nerozešla já. A to je ještě horší!
Přemýšlela jsi o tom, co tě při těch předchozích rozchodech na partnerech iritovalo? Potřebuješ víc prostoru, než ti nechávali?
Všechny ty moje vztahy byly tak rozdílné… Já jsem neměla dva podobné kluky. Možná jsem dělala tu chybu, že jistou dobu jsem šla ze vztahu do vztahu. Teď víc přemýšlím. A myslím, že je to dobře. Ve vztazích normálně vůbec nejsem rozumová, ale teď se o to snažím, protože jsem se párkrát spálila.
Takže teď žiješ jako čarodějnice jen s kočkami, jak o sobě říkáš…
Tak. Asi půl roku.
Chodíš ke kartářkám?
Ta moje numeroložka vykládá i karty. Od ní si občas nechám karty vyložit.
Věříš tomu?
Právě loni v únoru mně u ní vyšlo, že mě potká na podzim nějaká srdcová záležitost. Tehdy mě hned napadlo StarDance, protože jsem věděla, že se to dělá na podzim. Strašně jsem si to přála. Říkala jsem si: „Ať mě někdy osloví!“ Moc jsem v tom chtěla být. A ono se to stalo!
Takže kartářkám věříš?
Taky ne vždycky. Jedna mi řekla, že budu na podzim těhotná. V první řadě by na mě musel sestoupit Duch svatý… Radši už věřím jen té mé numeroložce.
Říkáváš o sobě, že jsi pomalá. Nějak si tě v pomalém tempu neumím představit…
Ale já jsem vážně pomalá!
To už pak záleží na tom, s kým se srovnáváš…
Tak třeba s mojí milovanou sestřičkou. Ta proti mně lítá jak vrtule, ale je fakt, že v číslech má danou rovinu energie. Já si ráda vychutnávám věci, mám své vlastní tempo. Nemám ráda stresy…
Kdy se ti naposledy podařilo být pomalá?
No, teď je to akorát tak ve chvíli, když padnu do vany. Ale jinak je moje rodina ze mě vždycky hotová, že něco nestihnu, někam přijdu pozdě… A já jim v klidu odpovídám, že to zvládnu. Myslí si o mně, že mám nervy ze železa. Tak to není, já třeba mám trošku stres, ale přece kvůli tomu nebudu panikařit! Když moje sestra Soninka něco hledá, začne šílet, vyhazuje všechny věci z tašky… Já si to prostě v klidu prohledám, a pak případně začnu taky trochu šílet. Ale proč bych měla mít stres hned? Tak to je asi ta moje pomalost. Tenhle rok 2008 ale byl hodně uspěchaný… Uvidím, jak to bude v té devítce. Docela se těším na to zklidnění a dospívání.
