Továrna na sny, Hollywood, vyrábí filmové hvězdy už téměř sto let. Tu s větším, jindy s menším úspěchem. Sněhurka se ovšem mimořádně povedla. „Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejslavnější…?“ Přece stále Sněhurka! Hodná, laskavá, něžná, byť poněkud unylá kráska v hlubokém lese. Její tvůrce již dvaačtyřicet roků není mezi námi, a ona stále i přes svých 71 let okouzluje nejen trpaslíky a prince, ale i miliony diváků na celém světě. „Jenom blázen by se mohl dívat skoro dvě hodiny na sedm kreslených trpaslíků,“ tak, zhruba přeloženo, zněl tehdy názor Lillian, manželky Walta Disneye, na jeho nový film. 21. prosince roku 1937 je však sál Carthay Circle Theater nabitý k prasknutí. Charlie Chap­lin, Mary Pickford, Marlene Diet­rich, Ginger Rogers, Clark Gable a další celebrity nešetří ovacemi. SNOW WHITE AND THE SEVEN DWARFS, první celovečerní kreslený film na světě, zvítězil na celé čáře. V únoru 1939 pak předává Shirley Temple Waltu Disneyovi zvláštní cenu Filmové akademie v podobě jedné velké sošky a dalších sedmi menších. Oscarů Disney nasbíral za svůj život celkem třicet šest, dokonce ještě na sklonku života si jich jen za Mary Poppins odnášel domů pět. Stal se největší legendou animovaného filmu, byť přes mnohá ale… Zaplavil svět nesmrtelnými postavičkami svých kreslených kreací, ale i jistým kýčem, který negativně ovlivnil mnohé tvůrce. V tomto ohledu je třeba podotknout, že těmi, kteří odolali a posunuli animovanou tvorbu umělecky výš, byli v padesátých a šedesátých letech především čeští tvůrci.

Walt Disney začínal spolu s celoživotním kolegou Ubem Iwerksem jako animátor krátkých filmů, které by se daly česky označit jako „smíchogramy“. Vycházeli ze slavných němých grotesek, chaplinovského karikování neradostných sociálních poměrů. Na tehdy populárního kocoura Felixe Pata Sullivana reagoval Disney svým králíkem Oswaldem. Prv­ním senzačním úspěchem byl myšák Mortimer, kterého v době hospodářské krize přejmenoval na Mickeyho. Odváž­ný kreslený hrdina, stále zápasící s nepřízní osudu, byl parodií na tehdy oblíbené drsňáky amerického filmu v čele s gangsterskou hvězdou Jamesem Cag­neyem, i jistým návodem, jak se v době krize nikdy nevzdávat a bojovat. Násle­dovaly neméně ambiciózní filmy, inspirované světoznámými hudebními díly, přičemž si skalní muzikanti a muzikologové rvali často vlasy nad tím, jak režisér s těmito hudebními skvosty nakládá. Nicméně snímky SILLY SYMPHONIES, FLOWERS AND TREES (Oscar za první barevný kreslený film) či i u nás dobře známá TŘI MALÁ PRASÁTKA díky novátorským filmovým postupům znamenaly další pronikavé úspěchy svého tvůrce.

Sněhurka– sukces nebo katastrofa?

Když se v kinosále opět rozsvítilo, zavládlo na chvíli ticho. Mlčel po celý čas předvádění sekvencí filmu i Joe Rosenberg z Americké banky. „Byl jsem nervózní. Půjčí, nepůjčí?“ vzpomínal po mnoha letech Disney na tuto chvíli. „Walte, tento film vydělá balíky peněz,“ byla odpověď bankovního mecenáše – a ukázalo se, že měl pravdu. První Disneyův celovečerní film však mohl být jeho posledním. Úspěch jeho dřívějších snímků ho podnítil k natočení SNĚHURKY, ale ze všech stran slyšel varování, že to nemůže dopadnout dobře. První celovečerní kreslený film také během natáčení polykal stále větší a větší sumy peněz i vyčerpávající úsilí mnoha umělců. Bylo třeba namalovat přes 250 tisíc základních kreseb, hudební podmalování obstarával osmdesátičlenný orchestr. Na výrobě tohoto filmu pracovalo od roku 1934 na 750 lidí. Odhaduje se, že celkově namalovali asi milion obrázků. Právě oni bezejmenní dodali své schopnosti a um, Disney pak svou fanatickou víru v úspěch a také do té doby nevídané dva miliony dolarů, které musel v době hospodářské krize někde sehnat. Přitom po umělecké stránce si vlastně nebyl svou volbou pohádky bratří Grimmů tak docela jist. Postava Sněhurky nebyla příliš zajímavá, akční, řekli bychom dnes. A tak tíha úspěchu ležela na sedmi mrňavých trpaslících, kteří museli humorem rozptýlit případnou nudu a stereotyp do té doby neobvykle dlouhého děje. Už jenom jejich jména se dlouho vybírala asi z padesáti návrhů. Někdy pomohla náhoda. Herec Billy Gilbert dostal při natáčení rýmu, a tak vznikl Kejchal. Štísko a Rejpal byla protichůdná dvojice, inspirovaná němou groteskou. Dřímala a Stydlína navrhli malíři přímo při práci ve studiu. Vedoucí výtvarník Woolie Reitherman navrhl Prófu. „Potřebovali jsme vůdce, ale komického. Který hodně žvaní a vše poplete,“ vysvětlil svou volbu. Šmudla byl inspirován Char­liem Chaplinem, byl jen problém, kdo mu propůjčí hlas. Nakonec zůstal němý. A když bylo na světě jméno a charakteristika postavy, nebylo pro zkušené výtvarníky těžké najít i příslušnou vizuální podobu. V tomto ohledu je třeba dodat, že „modelem“ pro náležitě odpudivou ježibabu byla pozdější hvězda světové kinematografie Katharine Hepburn.

Sněhurka se svými trpaslíky se rozjela do celého světa a vlastně nikdo nikdy nevysvětlil, proč ten vcelku naivní příběh dosáhl takového úspěchu. Brzy se objevil i v českých kinech, samozřejmě po příslušných úpravách. Film byl namluven česky, a to velice kvalitně. Dá se říci, že právě zde se již rodila ona pověstná škola českého dabingu. Překlad dialogů pořídil básník E. A. Saudek. Sněhurce dala český hlas Eva Rixová, prince mluvila a zpívala nesmírně populární hvězda Oldřich Kovář, ježibabu si zahrála Eva Vrchlická. V dalších rolích se objevila taková jména jako Karel Hradilák, Anto­nín Zíb či třeba Rudolf Hrušínský nejstarší… Když bylo vše namluveno, film se zabalil a poslal do Hollywoodu, kde na úpravách české verze měsíc pracovala parta Disneyových techniků. Ti dokonce změnili anglické nápisy na postýlkách trpaslíků za české. Filmové pásy pak vrátili zpět do Prahy. Bohužel přišla válka, okupace a kopie zřejmě nenávratně zmizely, doufejme, že snad alespoň ve sbírkách filmových nadšenců. Walt Disney zemřel roku 1966. Zůstalo po něm množství krátkých i celovečerních filmů, jejichž kreslení hrdinové překonávají svou slávou své kolegy z masa a kostí. Navzdory přetechnizovanému, počítačovému světu se to daří sedmdesát let i Sněhurce s jejími sedmi trpaslíky.