Hlavní strana

vlasakova.jpg

Lenka Vlasáková

Za člověka má mluvit jeho práce

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

jansky_vrsek.jpg

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.

OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Z aktuálního čísla

loren.jpg

Sophia Loren

„Sophia není herečkou, je umělkyní, esencí italské kinematografie.“ prohlásil o ní Carlo Ponti

„Hrála s vámi chvíli tu hru na pitomou krasavici, aby vás pak najednou utřela. Byla to totiž vtipná, chytrá, vynikající herečka,“ prohlásil o své nejslavnější a jistě i nejmilejší filmové partnerce Marcello Mastroianni.

Dalo by se říci, že italská hvězda hvězd „má již vystaráno“. Vždyť natočila téměř devadesát vynikajících filmů, vedle Meryl Streep získala nejvíce prestižních ocenění, François Mitterand ji, jako naturalizovanou Francouzku, jmenoval Rytířem čestné legie. Přesto se občas na stříbrné plátno vrací. A tak 4. března 2010 bude mít i u nás premiéru příběh o tom, jaké trable nám, chlapcům, způsobují ženy. Půjde nepochybně o mimořádnou událost, režie slavného broadwayského muzikálu NINE se totiž ujal tvůrce CHICAGA, Rob Marshall. „Bude to velmi vzrušující zkušenost, protože v muzikálu jsem si nezahrála od NEAPOLSKÉHO KOLOTOČE,“ prohlásila Sophia Loren, která už dokonce točí další snímek. Než usedneme do hlediště kin, pojďme se na chvilku vrátit zpátky…

haity.jpg

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.

„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

danes_5.jpg

Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.

Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

Bauer.jpg

Koncert pro Simonu v Rudolfinu

Mladá dívka je popálená na třiačtyřiceti procentech těla. Jmenuje se Simona. Už dva roky se léčí a ještě ji řada operací čeká. Je trpělivá. Sice je už téměř v pořádku, ale jejím největším přáním je mít svoje ucho, svoje vlasy. Tyto operace jsou však považovány za estetické a žádná zdravotní pojišťovna je nehradí. A tady nastává prostor pro Nadační fond Fénix, který vznikl na pomoc popáleným lidem a jejich rodinám. V Simonině případě vymýšlí různé akce, aby z výnosu mohl financovat její vytoužené operace.
A na scénu vstupuje VARHAN ORCHESTROVIČ BAUER.
 

Víme více - připravujeme

fryntovi.jpg

FRYNTOVI

„Myš domácí je šedivá, jiná snad ani nebývá. Má stejnou barvu jako slon, vypadá úplně jak on. Naštěstí, jak jsou navyklí, sloni dost často mají kly a chobot nosí povinně u slonů každý v rodině. To u myší se nevyskytne. A proto kočky, psi a bytné na první pohled odliší ve spíži slona od myši.“ Tuto půvabnou básničku napsal Emanuel Frynta. Vynikající překladatel, esejista a básník. Od jeho smrti letos uplyne třicet pět let.
 

klicperova.jpg

Lenka Klicperová

Šéfredaktorka za šedesát krav a dva kalašnikovy

Lenka Klicperová strávila dětství s VINNETOUEM, přečetla ho šestadvacetkrát. Touhu po Africe v ní vzbudil Verneův PATNÁCTILETÝ KAPITÁN a dávná přání si začala plnit v redakci zeměpisného měsíčníku Lidé a Země. Při cestě do Konga se však dětské sny proměnily v noční můru a místo do očí rudého gentlemana pohlédla do zatemněných oken lidství.

Ve východním Kongu patří brutální znásilňování, mučení a kanibalismus patří k realitě všedního dne. Chcete i v příštích letech navštěvovat taková místa?
Láká mě to z novinářského hlediska. Nemusím objet všechny válečné zóny na světě, ale je to druh adrenalinu, který stačí jednou zakusit a začnete ho potřebovat.
 

transporty.jpg

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

xM.jpg

Soutěž o celoroční předplatné Xantypy

Čtete pravidelně Xantypu? Potom pro Vás bude jistě hračka odpovědět na deset otázek, které jsme o našem časopise připravili.

Přejeme Vám pěknou zábavu při vyplňování našeho testu.

NAJDETE V RUBRICE ON-LINE SOUTĚŽ

Tipy kultura

Klasická hudba, Rock & Pop, Divadlo, Film, Výtvarné umění, Knihy

O čem se mluví

... v Čechách a na Moravě,

... v Berlíně, ... v New Yorku, ... v Las Vegas, ... v Africe, ... na Slovensku

nejčtenější články

Hvězdy o nás

autor: Vítězslav Čížek

Znamení andělů Terezy Pokorné

autor: Zuzana Maléřová

FRYNTOVI

Jánský vršek

Dolní navigace