Hlavní strana

skvor.jpg

Josef Škvorecký opravdu doma

Literatura zmizí teprve s lidstvem, věří klasik moderní české literatury

Občas si vyměníme dopis, mail, knihu, informaci, pár názorů. Těšil jsem se, že loňské padesáté výročí svatby se Zdenou Salivarovou ho zase spolu s ní přivede do Prahy a že je oba pozvu do televizní literární revue TŘISTATŘICETTŘI. Vrtkavé zdraví jim ale už let přes moře nedovolilo a i na mou prosbu o rozhovor aspoň na dálku mi Josef Škvorecký odepsal, že asi nevím, že „uplynulých málem pět měsíců strávil po špitálech“. Odpovědět přesto slíbil – „pokud termín není šibeniční“. Nebyl, a přesto dorazila obálka se zpáteční torontskou adresou už pár dnů po jeho pětaosmdesátých narozeninách a ještě s omluvným přípisem: „Nemohl jsem vytisknout čistopis, neb se mi porouchal kompjůtr. Vyškrtněte, co se Vám nebude líbit.“ Nevyškrtl jsem nic, nebylo co. A přidávám jen dík za pohled shůry, odkud všechny zdejší malichernosti ztrácejí svou traumatickou váhu.

Před čtyřiceti léty jste začínal novou éru svého života. Co bylo posledním impulsem k závěru zůstat už trvale v zahraničí?
Jako kluk jsem s nadšením četl román DVA DIVOŠI od Ernesta Thompsona Setona. O dvou klucích, kteří si v nepěstěném americkém pralese hráli na Indiány a učili se lesní moudrosti. Nevím už, jestli se autor o lokaci toho pralesa nezmiňoval, anebo já, uchvácen četbou, si toho nevšiml. Byl jsem pevně přesvědčen, že se to všechno děje v Americe. Po více než třiceti letech jsem zjistil, že ti dva kluci si stavěli teepee asi kilometr od našeho domu na Sackville Street v Torontu, v údolí Don Halley. Později, jako gymnazista, jsem podlehl medové harmonii saxofonů. Mezi bandleadery byl i Casa Loma, o němž jsem se domníval, že je to Jihoameričan. Když jsem po letech spatřil torontský zámek Casa Loma, dozvěděl jsem se, že bandleader se jmenoval Glen Gray a svou kapelu pokřtil po prvním angažmá v zámku zesnulého torontského milionáře, z něhož dědici udělali hotel. Začal jsem se cítit jako doma.

matasek.jpg

DAVID MATÁSEK: BUDU NESNESITELNÝ STAŘÍK

David Matásek hraje v Národním divadle, v Kladně exceluje ve hře JAROMÍR JÁGR, KLADEŇÁK, do toho ještě stíhá točit a těšit se ze svých dvou dcer.

Jaké je hrát na jedné straně klasický repertoár a pak Jaromíra Jágra?
Hrát žijící postavu je možná těžší, ale my k tomu tématu nepřistupujeme pietně. Není to životopisná dokumentární studie, ale hrdinský epos o fenoménu, který se jmenuje Jaromír Jágr. Je o tom, jak ho vidíme a co v nás jeho výkony zanechávají. Jsme jako malí kluci, kteří si hrají na Jiřího Drakobijce a zabíjejí draka. Tím nechci říct, že na tom děláme s menší vážností. Nevidím rozdíl v tom, jestli je na programu Molière, Shakespeare nebo Petr Kolečko (autor hry o Jágrovi). Před každým představením se snažím soustředit, abych něco nezvoral. Jsem totiž „zbabělý“ typ herce. Mám v sobě nastavenou zodpovědnost.
 

Z aktuálního čísla

titulka.jpg

Speciální příloha k zimním olympijským hrám

VANCOUVER 2010

Drazí kolegové fanoušci,
po měsících těšení se a příprav nám nastává sváteční čas: v pátek 12. února budou slavnostně zahájeny XXI. zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru. Jak už je dobrým zvykem, připravili jsme v XANTYPĚ speciální přílohu.
 

untitled_2.jpg

Andrzej Jagodziński

Je to Škvoreckého OPUS MAGNUM

Rozhovor s polským novinářem Andrzejem Jagodzińskim, který za právě vydaný překlad knihy Josefa Škvoreckého PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ obdržel prestižní cenu.

Nestává se příliš často, aby byla nějaká kniha oceněna až třicet let po svém vydání.
Porota literární ceny Angelus v čele s ruskou disidentkou Natalií Gorbaněvskou, která se uděluje každoročně středoevropským literátům, se prý rozhodla jednomyslně. Román Josefa Škvoreckého PŘÍBĚH INŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ, vydaný poprvé v Torontu v roce 1977, prý neměl mezi dalšími nominovanými knihami příliš velkou konkurenci. Oceněn byl nejen samotný autor, ale i překladatel knihy Andrzej Jagodziński, který 5. prosince 2008 cenu ve Wrocławi přebíral.
 

Janzurova_1.jpg

Iva Janžurová a její blízcí

Iva Janžurová rozdává pohodu a setkání s ní, ať už v soukromí nebo na plátně, dokáže zlepšit náladu snad všem. Obdivuji ji už od jejích prvních filmů. Tato hezká herečka se „nevystatovala“ svým atraktivním zjevem, ale diváky si získala humorem a silou osobnosti.

zenata.jpg

Druhé patro Kamily Ženaté

O výstavě napsala teoretička umění Milena Slavická: „Instalace DRUHÉ PATRO v bytě v Myslíkově ulici spojuje reálný, výtvarný a literární prostor v jeden jediný působivý celek. Umocňuje tak výpověď umělkyně a divákovi umožňuje intenzivní prožitek. Divák procházející bytem začíná vnímat příběhy těch, kteří zde žili. Postavy se mu vrací v dalších a dalších podobách, v nových souvislostech a co víc, zhušťují se do obecných vzorů, do archetypů, jakými jsou nevěsta, bojovník, rodina, svatba nebo dívka v rudém poli. Ale nejpůsobivější je samotný prostor prázdného bytu, který v sobě skrývá sny, radosti, slzy, smích, myšlenky těch, kteří odešli.

korea.jpg

Střihnout si film po asijsku

Filmový festival v jihokorejském Pusanu patří k největší filmové přehlídce na asijském kontinentě a přezdívá se mu asijské Cannes. Nabízí nesmírně široké spektrum asijských filmů, ale aby nezůstal jen u nich, pootevřel dveře i do neasijské filmové kuchyně. Nově letos zavedl vedle tradiční soutěžní sekce asijských snímků i paralelní s ostatními snímky. V obou představují své novinky režiséři ne příliš světoznámí, a Pusan je hrdý na to, že právě on je líhní, kde se z nich hvězdy rodí.

divokejBill.jpg

Divokej Bil

Shrnuto, podtrženo

Kapela Divokej Bill vznikla v roce 1998, od té doby natočila pět studiových a dvě živá alba. Během své kariéry odehrála téměř devět set koncertů, včetně dvou krátkých evropských turné, jako předkapela žánrově i lidsky spřízněných britských Levellers. Sestavu Divokýho Billa tvoří: Václav Bláha (kytara, zpěv), Miloš Jurač (baskytara, zpěv), Štěpán Karbulka (zpěv, tamburína, megafon), Adam Karlík (housle), Roman Procházka (akustická kytara, zpěv), Jan Bártl (banjo), Martin Pecka (akordeon) a Marek Žežulka (bicí). Fúzí folku, rocku a keltské hudby patří mezi nejpopulárnější kapely u nás. Pro Xantypu jsme vyzpovídali Václava Bláhu a Romana Procházku.

Víme více - připravujeme

Loren.jpg

Sophia Loren

„Hrála s vámi chvíli tu hru na pitomou krasavici, aby vás pak najednou utřela. Byla to totiž vtipná, chytrá, vynikající herečka,“ prohlásil o své nejslavnější a jistě i nejmilejší filmové partnerce Marcello Mastroianni.

plastici.jpg

The Plastic People Of The Universe

nové album "Maska za maskou"

"Masku za maskou" Plastici natočili během loňského června a října ve studiu Davida Kollera. Albem de facto otevírají novou éru své více než čtyřicetileté historie, protože jde o první studiovou desku od smrti Mejly Hlavsy v roce 2001. Přesto si nese plastikovského ducha.

dufkova.jpg

Kristina Dufková varuje:

Neusněte na hrobě!

Holčička Miroslava na hrobě usnula a pak měla trable se sháněním první slzy mrtvého… Ale k něčemu celé to hřbitovní dobrodružství Miroslavy a Kristiny přece jen bylo. Vyneslo jim v roce 2009 na třeboňském ANIfestu Cenu poroty za nejlepší český animovaný film. A on taky nejlepší je! Budete se u něj smát, občas vám u něj kapku zatrne, a budete si klást otázku: Líbí se mi na hřbitově nebo ne? Ať už se k ní postavíte jakkoli, stejně se budete muset jednou rozhodnout…

České animované filmy se v kinech příliš často neobjevují a mohlo by se zdát, že nejsou naším šálkem čaje. Ale to je klam, my Češi máme lásku k animovaným filmům zakódovanou přímo v genech. Každé dítě dostává od narození svou každodenní sedmiminutovou dávku animované pohádky v podobě televizního Večerníčku. Okupuje si nás plejáda příběhů, postaviček, hrdinů…
 

300m2.jpg

Muž a jeho čin

Nový životní styl
Bydlení v upravených továrních prostorách, které přestaly sloužit původnímu účelu, se vyvíjí ve světě už 50 let. Zrodilo se v Americe, v Evropě ho převzala nejprve Anglie a rychle pak zdomácnělo v celé západní Evropě. K nám tento trend dorazil v 90. letech. Bydlení v loftech si všude volí lidé se smyslem pro originalitu, kterou mohou uplatnit jak v dotvoření, tak ve vybavení volného, málo rozděleného prostoru. Od původního levného bydlení, které si oblíbili zejména umělci, se bydlení v loftu posunulo k opačnému konci spektra. Dnes je to módní a velmi drahá volba, kterou si mohou dovolit už jiné sociální vrstvy než umělecké. Zlíchovské lofty patří právě do této kategorie a nabízejí v každém ohledu nejvyšší kvalitu. Dispoziční řešení každého z nich je zcela odlišné, budoucí majitel si mohl vybrat typ kuchyně, určit konečnou podobu koupelny a zvolit úpravu stěn, takže vznikly zcela individální a opravdu nevšední prostory. Světové ocenění získal největší z nich, loft A9.
 

Fontana-v-Grotte.jpg

Sicílie

Miluji cestování, ne však organizované cestovní kanceláří. Jezdím tam, kde mám možnost poznávat kraj i lidi prostřednictvím přátel nebo díky práci, využívám i náhodné možnosti ubytování v soukromí, mezi domorodci. Tak jsem objevila i Sicílii.
Poprvé jsem tenhle zvláštní ostrov navštívila v roce 2000. Od té doby sem přijíždím pravidelně rok co rok a snažím se ho co nejvíce poznat. Jenže po těch letech mám stále stejný pocit, že ničemu nerozumím. Sicílie vlastně není od nás tak daleko, ale svět je to úplně jiný.
 

2217611254_dfd3373f42.jpg

Co se děje… v New Yorku

To bylo tak. Známý a zkušený architekt dostal zakázku vytvořit kulturní stánek na prestižním místě ve městě, kde chtěl vždycky pracovat a za dlouhá léta jeho praxe by to bylo poprvé. Kolem přímé čáry, čtverce, obdélníky, a v jeho geniální hlavě zažehla světlo myšlenka organického tvaru, který by těm pravoúhlým protiřečil a na druhou stranu je obohatil. Architekt vytvořil odvážné plány ojedinělé budovy spirálovitého tvaru. Možná tušil, kolik si získá neobvyklou stavbou, abstrahující od pravých úhlů, nepřátel.

kalr.jpg

Soutěž o kalendář PROMĚNY 2010

Najdete v naší rubrice SOUTĚŽE

Tipy kultura

Klasická hudba, Rock & Pop, Divadlo, Film, Výtvarné umění, Knihy

O čem se mluví

... v Čechách a na Moravě,

... v Berlíně, ... v New Yorku, ... v Las Vegas, ... v Africe, ... ve Vancouveru

Dolní navigace