Michaela Gübelová

Michaela Gübelová

Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
napsal hru PIKNIK, zrežíroval ji, a tak vzniklo v roce 1965 divadlo Činoherní klub. Za padesát let existence v něm režíroval sedmatřicet inscenací. „Přesto se cítím být víc dramatikem.

Více v rubrice Názory

Hlavní strana

cinohra.jpg

Divadlo, které našlo a přesáhlo svou dobu aneb Činoherní klub

Ten dům číslo 25 v pražské ulici Ve Smečkách dal postavit Ženský klub český v letech 1931–1932 podle projektu první české architekty Milady Petříkové-Pavlíkové. V suterénu byl skromný přednáškový sál, posléze přebudovaný na divadélko: v roce 1944 tu hrál Větrník, a možná že ještě žijí pamětníci představení LIMONÁDOVÝ JOE, pásma parodií na „morzakorovou“ literaturu, z něhož mnohem později vzešel slavný stejnojmenný film.

Z aktuálního čísla

fenic_2.jpg

Filmař Fero Fenič

Co si neudělám sám, nemám

Režisér a producent Fero Fenič rozhodně nenechá člověka chladným – jeho filmy i jeho aktivity vždy budily silné emoce. Zosobňuje spojení citlivého umělce a obratného manažera, což v umělecké branži nebývá tak časté. Často cítí „díru na trhu“ dříve než ostatní a také reaguje pružněji než ostatní. K jeho vlastnostem patří pracovitost, řídí se celoživotním krédem „Co si neudělám sám, nemám“. Lituje jen toho, co díky minulému režimu nestihl, závidí dnešním mladým lidem možnost studovat v cizině, rozhodovat o sobě svobodně. Nedokáže být lhostejný a nevyjadřovat se k věcem veřejným…

Koblasa.jpg

Sochař Jan Koblasa

Hamburk a Praha

Potkali jsme se před dvaceti lety. V Hamburku jsem Jana Koblasu navštívil mnohokrát, jeho ateliér byl pokaždé velký zážitek, promluvit si o české a německé situaci zrovna tak. Do jisté míry jsme měli podobné zkušenosti a rozuměli jsme si i přesto, že on se díval na svět skrze víru, zatímco já z pozice kritického levičáka západního ražení. Jan Koblasa zná světovou literaturu a obdivuje se starému a starověkému umění. Možná proto se s ním stále a znovu měří, bere si z něj inspiraci, interpretuje ho a tím nám ho přibližuje.

jatka.jpg

JATKA78

OÁZA AVANTGARDNÍHO DIVADLA

V pražské holešovické tržnici byl loni na podzim otevřen nový divadelní prostor JATKA78. Vchod do tohoto impozantního komplexu, v němž našel působiště populární CIRK LA PUTYKA, leží mezi prodejnami, jen pár desítek metrů od tamější myčky. Listopadové zahájení provozu vzbudilo mimořádný zájem příznivců souboru i nonkonformní veřejnosti. Vznik a budoucnost projektu JATKA78 líčí jeho manažer ŠTĚPÁN KUBIŠTA.

bartoskova_2.jpg

Andrea Bartošková o Budči

Vloni vyšla v Nakladatelství Lidové noviny v ediční řadě Archeologica kniha Andrey Bartoškové BUDEČ – VÝZNAMNÉ MOCENSKÉ CENTRUM PRVNÍCH PŘEMYSLOVCŮ. Nenechte se, prosím, zmást edicí ani názvem, nejedná se o suchou a pro laika obtížně stravitelnou odbornou publikaci. Jestli vás od čtení knih o archeologii už kdysi odradily tlustospisy plné nesrozumitelných a (se vší úctou ke koryfejům archeologie) nekonečně nudných černobílých kreseb nic neříkajících střepů, tato kniha může povzbudit váš zájem o archeologické vykopávky a z nich plynoucí závěry o naší dávné minulosti, neboť je napsána tak, že se čte jedním dechem.

Víme víc

nadpis_CZ.jpg

Cena čtenářů České knihy 2015

Už potřetí se, vy, milovníci domácí beletrie, můžete stát porotci Ceny čtenářů České knihy.

aktual-portret-MN-f-Aja-Dvorackova-2.jpg

Výtvarník a muzikant Martin Němec

Nečekám, až múzy laskavě zašustí křídly

Skládá smutné písničky, maluje depresivní obrazy a píše horory. Začal s tím ještě za totality, protože svoboda je podle něj věc osobní integrity a nesouvisí s režimem. Kdyby Martin Němec nebyl Blíženec, možná by ho příliš talentů zahubilo, takhle se u něj docela dobře prolínají.

5T6C4373.jpg

Etiopské Velikonoce

Velikonoce jsou jedním z hlavních svátků v kalendáři etiopské pravoslavné církve, která ve své ortodoxní podobě sdružuje největší počet věřících v Etiopii (asi 45 procent populace). Lidé se v postní době vydávají i z těch nezapadlejších vesnic do větších měst, aby se zúčastnili procesí a bohoslužeb. Putují pěšky celé dny či dokonce týdny, zdolávají horské masivy a poctivě se postí dlouhých padesát šest dnů. V jejich jídelníčku se nesmí objevit žádné maso či živočišné výrobky, tedy ani mléko a máslo. Ostatně strava je na severu země poměrně skromná i v mimopostním období, takže zdejší domorodci jsou velmi štíhlí.

I-4126.jpg

Vděční příživníci klubáci

Nedávno jsem si povídal s fotografem divoké africké přírody a shodli jsme se, že fotit ptáky je sice pěkná ‚disciplína‘, ale ani jednoho z nás to nebaví. Nějak víc inklinujeme k šelmám, kočkám spícím na stromech, či ještě lépe trhajícím nebohou oběť. Jsou ale chvilky, kdy přece jen neposednými a přelétavými opeřenci nepohrdneme.

Dolní navigace