xantypa - Hlavní strana

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.

„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.

Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

Mladá dívka je popálená na třiačtyřiceti procentech těla. Jmenuje se Simona. Už dva roky se léčí a ještě ji řada operací čeká. Je trpělivá. Sice je už téměř v pořádku, ale jejím největším přáním je mít svoje ucho, svoje vlasy. Tyto operace jsou však považovány za estetické a žádná zdravotní pojišťovna je nehradí. A tady nastává prostor pro Nadační fond Fénix, který vznikl na pomoc popáleným lidem a jejich rodinám. V Simonině případě vymýšlí různé akce, aby z výnosu mohl financovat její vytoužené operace.
A na scénu vstupuje VARHAN ORCHESTROVIČ BAUER.
 

Lenka Klicperová strávila dětství s VINNETOUEM, přečetla ho šestadvacetkrát. Touhu po Africe v ní vzbudil Verneův PATNÁCTILETÝ KAPITÁN a dávná přání si začala plnit v redakci zeměpisného měsíčníku Lidé a Země. Při cestě do Konga se však dětské sny proměnily v noční můru a místo do očí rudého gentlemana pohlédla do zatemněných oken lidství.

Ve východním Kongu patří brutální znásilňování, mučení a kanibalismus patří k realitě všedního dne. Chcete i v příštích letech navštěvovat taková místa?
Láká mě to z novinářského hlediska. Nemusím objet všechny válečné zóny na světě, ale je to druh adrenalinu, který stačí jednou zakusit a začnete ho potřebovat.
 

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

Čtete pravidelně Xantypu? Potom pro Vás bude jistě hračka odpovědět na deset otázek, které jsme o našem časopise připravili.

Přejeme Vám pěknou zábavu při vyplňování našeho testu.

NAJDETE V RUBRICE ON-LINE SOUTĚŽ